Hřejivá náruč přítele - 2. kapitola - Nevinný sníh

18. srpna 2008 v 8:46 | Slash Princess |  Hřejivá náruč přítele
Za okny se k zemi snášely velké vločky běloskvoucího sněhu a Harry seděl na parapetu s hlavou plnou myšlenek. Bylo brzké ráno a zaslechnul za sebou tiché kroky.
"Ahoj Harry." pozdravil jej tiše medový hlas. Neměl sílu otočit hlavu od sněhu padajícího z nebe. Ten hlas poznal, stejně jako vůni, která se nesla s ní.

"Ahoj Hermi." při těch dvou slovech, jež vlastně neznamenají vůbec nic, si dívka uvědomila, že zjevně něco není v pořádku. Ze slov zněla čistá melancholie.
"Jak ses vyspal? Večer jsi byl trochu... naštvaný." snažila se Hermiona jako by mezi řečí narazit na včerejší, trošku neblahou událost.
"Jen mi to prosím tě nepřipomínej. Ale, vyspal jsem se tak... normálně, jenom, trochu jsem se leknul, když jsem uviděl sníh. Vždyť už je skoro jaro." z prvních pár slov čišelo opovržení, ale s myšlenkou na sníh se Chlapec co přžil uklidnil. Sníh odjakživa miloval. Sníh se vždycky jevil tak čistý, tak nevinný. S duší nepoznamenanou.
"No, jaro sice bude až za měsíc a půl, ale to nevadí. Taky jsem se docela divila." přemýšlela nezaujatě Mia. Sníh měla taky ráda, sice ne natolik jako Harry, ale měla. Pro ni sníh znamenal uklidnění a jistou nevinnost jako pro Harryho. "Pokaždé mi to připomene první ročník. Když jsem se ještě skoro neznali."
"No jo, to jsem od brumbála dostal ten neviditelný plášť po tátovi.Vlastně to byly všechny moje první dárky v životě." vzpomínal znovu Harry. Bradavice pro něj vždycky byly domovem víc než dům jeho jediných žijících příbuzných. Bradavice pro něj byly odjakživa kouzelný hrad.
"U Dursleyových to asi nebylo moc lehké, že?" ztišila hlas Hermiona, dívajíc se stále na školní pozemky, jen s rozdílem, že se jí na čele objevila neptrná vráska.
"Jak by mohlo, když mě snad ani neměli za normálního člověka." zamyslel se kouzelník s vlasy černými jako havraní peří. Pro tetu a strýčka byla kouzla vždy pošetilá.
"Ale nechali tě u sebe přece bydlet a zajistili ti bezpečí, když jsi zrovna nemohl být tady, doma." přemýšlela nahlas Hermiona.
"To bylo to jediné, co pro mě kdy udělali, nemyslíš?" podíval se na Hermionu za celý jejich rozhovor.
"Asi máš pravdu, Harry. Tvoje teta to ale určitě udělala i kvůli tvé mamce. Přece jenom, byla to její sestra." nedala se jen tak odbýt dívka.
"Hermiono, ona mou matku nenáviděla!"
"Ale ne, Harry, určitě ji nenáviděla!"
"Ty's ji neslyšela. Skoro nikdy o ní nemluvila a když, tak jako o naivní holčičce, která se nechala... která se nechala zfouknout a o tátovi zrovna tak!" zvýšil mladík hlas rozhořčením.
"Já tady nemluvím o tom, jak se zmiňovala o tvé mamince. Já tady mluvím o tom, že i kdyby ji nenáviděla, stejně tak, by ji měla i ráda." dokončila Hermiona svou domněnku a odešla do své ložnice. Harryho nechala samotného vyhlížet z okna s neurčitými myšlenkami na svého strýce, tetu a Dudleyho. Cítil se osamělý. Byl doma, ale stále sám.
Po obědě si na sebe Harry, Ron a Hermiona oblékli několik vrstev oblečení, protože byl naplánovaný výlet do Prasinek. Venku stále hustě sněžilo a mrzlo až praštilo. S ostatními žáky vyšli na nádvoří a prošli Hlavní branou na zasněženou cestu vedoucí do Prasinek.
"Že ale nejde moc lidí?" zajímal Ronald. Dětí do Prasinek opravdu moc nešlo.
"V takovém počasí se moc nedivím, taky se mi moc nechtělo." opáčila Hermiona.
"Ale občas není tak špatný vyměnit pozemky za jiné prostředí, nemyslíte?" přidal se i Harry.
"To zase jo. Zajít za Fredem a Georgem. Už mají konečně zařízený obchod i tady, v Prasinkách." nadšeně chraptil Ron.
"Ty by sis měl, Rone, raděj' koupit něco na kašel." promluvila hnědovláska po tom, co se Ron skoro udusil.
"Ale to je jen tím chladným vzduchem. Až si zajdem ke Třem košťatům na máslový ležák budu v pohodě." odproval jí stále charptící Ron.
"Máslový ležák možná, ale stejně jen na pár minut." nedala se Mia a pořád se starala o Ronův zdravotní stav.
"Hermiono, když nechce, tak ho nech. Vždyť se udusí on, ne ty ani já." zarazil Hermionu včas Harry, jelikož už znovu otevírala a chtěla přidat nějaké inteligentní řeči ke svým argentům. "Rone, mohl bys' radši nakazit Malfoye, ať se udusí on. Na světě už je tolik inteligentních lidí, že jeho nebude nikdo postrádat."
"V tom ti rád posloužím." přitakal Ron.
"Půjdeme první za Fredem a Gerogem nebo ke Třem košťatům?" zajímala se hnědovláska, když stáli několik metrů před vesnicí.
"Já bych si nejdřív zašel koupit něco do Medového ráje a pak k dvojčatům a potom na máslový ležák. Vždycky mám nejradši nejlepší nakonec." zamýšlel se Vyvolený.
"Máš recht Harry." přidal se i Ron.
"A já si musím koupit pár brků a inkoust. Ale pojďte rychle, začíná mi být zima."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama