Hřejivá náruč přítele - 3. kapitola

18. srpna 2008 v 8:47 | Slash Princess |  Hřejivá náruč přítele
Další prosluněné ráno, další sníh. Harryho probudilo slunce, které pražilo do okenních tabulek a prosvítalo i přes závěsy jeho postele. Nasadil si své kulaté brýle, vstal z postele a vyhlédnul proti slunci, jež ho stále pronikavěji bodalo do očí. Jeho spolubydlící tiše oddechovali, jen Ron občas hlasitě zachrápal. Chlapec přes sebe hodil župan a sešel do společenské místnosti. Sednul si do svého oblíbeného křesla naproti právě vyhaslého krbu. Teprve teď si uvědomil,že v místnosti nikdo není. Znovu se podíval z okna na pozemky, posypané čerstvě napadlým sněhem. Do klína mu vyskočil zrzavý kocour, Křivonožka. Vzápětí za sebou zaslechl stejně tiché kroky, jako předešlý den. Ještě teď ho mrazilo v zádech při pomyšlení na včerejší chladné odpoledne strávené v Prasinkách.

"Dobré ráno." pozdravila rozespale Hermiona, zahalená ve fialovém županu. Vlasy měla nepřirozeně rozcuchané a na tváři se jí rýsoval obtisk polštáře.
"Dobré." zamručel nevrhle Harry. Už ho unavovala Hermionina přehnaná starostlivost. Už to bude nějaký pátek, co vstává nejdříve z celé nebelvírské koleje Harry. A už to bude nějaká sobota, co za ním Hermiona vždycky přijde. Jako by mu nemohla dát na chvíli pokoj!
"Dneska jsi tu nějak brzo." mluvila dál Hermiona, jako by neslyšela Harryho podrážděný tón.
"Já jsem tu vždycky brzo!" zvýšil chlapec nepatrně hlas.
"Merline, zase jsi se špatně vyspal, že?" snažila se být dívka jako obvykle chytřejší, než se zdá. Harry pro jistotu mlčel. Nijak ho netěšil Hermionin rádoby chápavý výraz. "Nechceš jít na snídani, Harry?" snažila se dívka znovu navázat rozhovor. Z věže se ozvalo tlumené bouchnutí dveří. Harry by teď dal všechno i za Colina Creevyho, jen aby už nemusel být s Hermioniným výrazem 'všechno vím, všechno znám' sám. Ze schodů sbíhal Neville. Zvedl k nim oči a zastavil se v polovine cesty.
"Ahoj Neville!" usmála se na něj dívka.
"Jé, ahoj. Vy už jste vzhůru? Tak brzo?" zarazil se nepatrně buclatý mladík a seskočil z posledního schodu.
"Mám ještě dopisovat nějaké úkoly, zrovna jsme chtěli jít na snídani, půjdeš taky?" ozvala se dívka a popuzeně pohlédla na Harryho, který je naprosto ignoroval.
"Rád!" rozzářil se Neville a rychle vyběhnul zpátky do ložnice, Hermiona jej následovala. Harry chvíli váhal, jestli jít nebo nejít s nimi. Nakonec dospěl k názoru, že když půjde, předejde vyčítávým otázkám Hermiony.
Snídaně se naštěstí obešla bez hádek, Jen hnědovláska byla podivně zakřiknutá. Snědla sotva jednu topinku a celou dobu mlčela jako hrob.
"Půjdu do knihovny, musím si ještě přeložit pár run..." řekla tiše a zvedla se od stolu. Harry s Nevillem si vzájemně vyměnili významný pohled a buclatý chlapec pobízel toho druhého, aby šel za Hermionou.
"Hermiono! Počkej na mě!" vyskočil od stolu Harry a v běhu křičel na dívku.
"Co je, Harry?! Co po mně ještě chceš?!" vykřikla Hermiona. V očích jí plály ohníčky.
"Co - cože?" zarazil se Harry.
"Jsi slepý! Slepý, jako všichni ostatní!" natáhla ruku, jako by svému kamarádovi chtěla dát facku. Harry se bázlivě přikrčil a už už otevíral pusu, aby se znovu zajímal, co se mu to tady Hermiona snaží říct. Dívka jej ale předběhla: "Ne, Harry! Neptej se, co se stalo! Copak ti to už konečně nemůže dojít? Jsem pitomá, že jsem v to doufala..." dívka rychle mrkala, aby zaháněla slzy, které se draly na vzduch.
"Mohla bys mi prosím tě říct, o co se to snažíš?!" vyjel na ni Harry trochu víc nahlas, než by chtěl a jeho hlas se rozléhal po celé síni. Otáčeli se na ně všichni studenti, kteří právě snídali. Kdesi vzadu vykukoval i Neville Longbottom. Chlapec dívku chytil za předloktí, vytáhl ji na chodbu a vběhnul s ní do nejbližší učebny, která se namanula.
"Pusť mě! Víš o co se snažím," křičela Hermiona hystericky. " opravdu jsem byla pitomá, když jsem čekala, že pochopíš... jednoduchou lásku." ztlumila dívka nečekaně hlas a k Harrymu se otočila zády. Harry na ni konsternovaně zíral a nebyl schopen jediného slova. "Jo, zamilovala jsem se do tebe. Měla jsem si tě poslední dobou raději držet od těla." svůj hlas ještě více ztišila a rozplakala se.
"Já, Hermi, promiň, ale to nejde." věnoval jí Harry trošičku vystrašený pohled a zmizel ve dveřích. Vyběhl několikery schody, proběhl několika chodbami a udýchaný se zastavil před obrazem Buclaté dámy. V hlavě si snažil srovnat myšlenky, i když beznadějne.
"Stalo se vám něco, mladý muži?" vytrhl náhle Harryho z přemýšlení ženský hlas. Vylekaně sebou škubl a hledal původce slov.
"Ne, ne, vůbec nic." vydechnul tiše, když zahlédnul zvídavý pohled ženy v růžovém namalované na plátně obrazu ve zlatém rámu, vysícím na zdi. Buclatá dáma se mírně zarazila a vzpomněla si na svou povinnost.
"Znáte heslo?"
"Láska a důvěra." promluvil Harry s mírnou beznadějí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama