Hřejivá náruč přítele - 6. kapitola

18. srpna 2008 v 8:50 | Slash Princess |  Hřejivá náruč přítele
Zahlédnul blonďaté, skoro stříbrné vlasy. Ale student jej zřejmě zaslechnul, chvíli strnul...
.....
Tiše čekal, co bude dál. Po pár vteřinách vešel. Byl to "on". Ten, který ho tolikrát sužoval ve snech. Harry se co nejvíc zabořil do křesla, aby ho nebylo vidět a sám poté vyčkával.

Student se rozhlédnul po místnosti. Na první pohled si Harryho nevšimnul, spatřil jen jeho nohy visící z křesla. Znovu zřejmě váhal, než bylo slyšet jeho kroky. Černovlasý chlapec seděl nervózně v křesle, že si div neuhnal vředy. Najednou zahlédnul pár šedostříbrných očí (A/N: to klišé si nikdy nemůžu odpustit x)).
"Pottere," usmál se chladně "veděl jsem, že tady budeš."
"Jak ses sem dostal?!" zalapal Harry po dechu sledujíc nechápavě blonďáka.
"To ti může být naprosto jedno! Spíš by ses měl ptát, proč jsem tady!" zasyčel na něj Malfoy. Oba se chvíli navzájem měřili nenávistnými pohledy, když se z horního patra ozvalo tlumené bouchnutí dveří.
"Ještě jsem s tebou nezkončil, Potty!" zavrčel znovu Draco a rychle se z místnosti vystratil.
Harry ho sledoval až k průchodu v obrazu Buclaté dámy. Zaraženě seděl v lenošce. Nechápal Malfoyovo počínání. Nejdřív ho líbá, potom ho sleduje a nakonec za ním přijde až do společenské místnosti. Navíc ani neměl ponětí, kde si sehnal heslo ke vstupu. Rozladěný všemi možnými myšlenkami se zvednul z křesla. Vzápětí utrpěl další šok. Málem porazil Ginny.
"Jej, Ginny, promiň, neviděl jsem tě." usmál se omluvně chlapec, co přežil.
"To je dobrý..." opětovala jeho úsměv ještě zářivějším "slyšela jsem hlasy. Ty jsi s někým mluvil?"
"J-ne, nemluvil, asi se ti něco zdálo," odpovídal zbrkle Vyvolený, přičemž hlasitě zazíval "promiň, Ginny, ale jsem unavený. Půjdu spát."
Dívka mu s dalším zářivě bílým úsměvem popřála dobrou noc a odešla z místnosti.
Harry vyběhnul schody a zjistil, že jejich dveře do ložnice jsou otevřené. Nechápavě zakroutil hlavou. Prošel kolem Rona, který opět hlasitě chrápal a svalil se do postele. Cítil se unavený jako snad nikdy. Pomalu zavřel oči a s myšlenkou "Malfoy mě sleduje!" se propadl do nejisté říše snů a poznání.
.....
Temná místnost, temnější než nejčernější noc. Jen v dálce zářily dva neurčité bílé body, které se každou chvíli přibližovaly. Dva body se proměnily v šedé oči v závěsu stříbrných vlasů.
Rozehrávali vášnivou hru mezi dobrem a zlem. Sváděli jeden druhého svými pohledy i pohyby. Harry na sobě ucítil dvě ruce, z kterých sálal žár. Musel se kousnout do rtu, aby nezasténal. Do ticha se najednou ozval sametový hlas.
"Nejsi zase takový idiot, za jakého jsem tě pova-"
.....
"Harry! Harry! No tak vstávej!" zarazil někdo surově chlapcovy sny a vtrhnul jej do syrové reality. Harry váhavě otevřel oči, do nichž se mu zabodlo silné ranní slunce. Uviděl před sebou něco hodně vysokého a zrzavého.
"Copak mě nemůžeš ani o víkendu nechat spát?!" mručel Harry nevrle nakřáplým hlasem.
"Hned po snídani máme trénink, kámo." ušklíbl se Ron a odešel z místnosti. Chlapec ještě notnou chvíli ležel v posteli a přemýšlel. Byl to sen?
"Pohni si, Harry, nebo půjdu na snídani bez tebe!" ozvalo se zpoza dveří. Harry se zvednul, na nočním stolku nahmatal brýle a chtěl se převléknout z pyžama. Jaké bylo překvapení, když na sobě žádné neměl. Nebyl to sen. Pár vteřin znovu jen tak nehybně seděl.
"Jdu sám!" zavolal zklamaně Ron, Harry zaslechnul, jak jde dolů ze schodů. Stáhnul ze sebe propocené oblečení a z kufru vytáhnul čistě vyprané. Skřítky kteří pracují na hradě dokázal obdivovat v jakékoli situaci. Jen kdyby mu vždycky nezáhazely ty nejdůležitější věci. Po životabudiči nebylo ani vidu ani slechu.
Nakonec se konečně zvednul z teplé a nadýchané postele. Na famfrpál dneska neměl ani pomyšlení, navíc jeho hlasivky rezignovaly, což nepovažoval za dobrý začátek víkendu.
Cestou do Velké síně potkal naštvaně se tvářícího McLagana. Pobaveně se ušklíbnul a s jemným úsměvem na rtech vešel do síně. Očima hledajíc Rona šel k nebelvírskému stolu. Seděl zhruba uprostřed s Hermionou. K jeho nelibosti hned naproti nim seděl i Malfoy. Přisednul si k oběma kamarádům.
"Rone, mohl bys pro mě prosím tě něco udělat?" pošeptal Ronovi do ucha. Cíleně se vyhnul Dracovu pohledu a i zvídavým očím Hermiony.
Zrzek nejdřív dožvýkal, poté polknul a až potom se otočil k Harrymu s tázavým pohledem.
"Řekni prosím všem z týmu, že trénink přesouvám na zítra. Vypustil jsem ho z hlavy a na dnešek už něco mám."
Ron se zatvrářil pobaveně a nanejvýš inteligentně. "Kdo to je?" zeptal se po chvíli tiše.
"Je ze Zmijozelu." mrknul na Rona chllapec co přežil (svou ruku, pardon, Blani xD já si to ale nemohla odpustit xD) "hele, musím letět, díky!"
Vyvolený si vzal ze stolu několik topinek a vyběhnul na chodbu. Nedokázal uvěřit tomu, co právě udělal. Díky bouhu, že mi Ron nevidí do hlavy! Zakousnul se do jedné z topinek. Srdce mu zběsile bušilo. Nesnášel svůj mozek. To jsem s ním mohl zrovna začít flirtovat! Protočil oči v sloup. Potřeboval se nutně uklidnit. Chtěl se zvednout a odejít do Komnaty nejvyšší potřeby, ale ucítil, že jej někdo pozoruje. Zaregistroval dvě přimhouřené, hnědé oči. Hermiona se na něj naštvaně a uraženě dívala od obrovských dubových dveří.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama