Jak kruté to bylo?

19. srpna 2008 v 11:57 | SlashPrincess |  Jak kruté to bylo?
Psala jsem to jako úvod do rubriky na W120

Sedím... sedím a přemýšlím. Přemýšlím a po tvářích mi kanou temné slzy. Jsou pro tebe, lásko, nikomu jinému nikdy patřit nebudou, to si pamatuj. Třebaže tě tížit nikdy nezačnou, aspoň si to můžu myslet.
Sedím v parku, sedím pod stromem. I když je podzim, není mi zima. Zima už mi nikdy být nemůže, když chlad cítím zevnitř. Kolem mě víří vítr a strhává poslední dočervena zbarvené lístečky. Poletují si kolem mě a připomínají mi... znovu tebe a tvé rudé vlasy.
Jak krásné je vidět nebe? Z vysokého mostu. Ale ta hloubka je přitažlivější... mnohem... mnohem... Mraky jsou došeda a tiše si proplouvají nebem... mým krásným nebem. Tvoří maličkaté schůdky. Jak lehké je vyjít po nich do mého neodoletalného nebe? Jak lehké je obrátit je naopak, dolů, do hloubky? Jak nádherná je temnota?
Jak kruté bylo zabít tě? Sic kruté, ale jednoduché... Jen vzít nůžky a trošku tě jimi pošimrat...
Ten orbázek se mi k tomuhle drabble vždycky šíleně líbil x)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama