Lektvar vášně - Poslední slzy (epilog)

17. srpna 2008 v 20:56 | Slash Princess |  Lektvar vášně (18+)
O rok později
"Ale ale, pan Potter se nikdy nenaučí poznávat barvy," šklebil se nenáviděný profesor lektvarů na černovlasého mladíka tvařícího se, jako by mu ten muž odpočítával poslední vteřiny života. Harry se nepokoušel nějak zarputile bránit, jen seděl a čekal, co přijde dál. "A dokonce se ani nenaučí mluvit. Strhávám Nebelvíru deset, ne patnáct bodů za tady neschopného Vyvoleného."

Harry se jen smutně zadíval do svého kotlíku, kde se líně převalovala břečka podobající se bahnu. Byl nešťastný. Myslel si, že jeho nenáviděně milovaný profesor pod svou železnou maskou skrývá i něco jiného než nenávist vůči Harrymu a jeho otci. A teď končil sedmý ročník, odjede a už ho v životě neuvidí. Možná to tak bude lepší, vždyť je to jen bestie!
Zazvonilo na přestávku a Snape je vyhnal z učebny a zase svým nenávistným hlasem. Chlapec, co přežil vstal z židle a pomalu odešel ze třídy. Předposlední hodina lektvarů. Nevěděl, jestli se má radovat nebo skočit z astronomické věže. Na schodech jej dohnal Ron, kterému se zjevně ulevilo. Tvářil se tak... šťastně.
"Harry, Harry, notak počkej na mě!" křičel na něj ještě v běhu. Harry zpomalil krok "nechápu, proč tě musí vždycky takhle dusit!"
"To kvůli tátovi, vždyť to víš." pronesl nenuceně chlapec a vyháněl z hlavy myšlenku, že tohle všechno se jen stupňuje od doby... co s ním...
"Ale, tohle už vážně přehání!" konstatoval znudeně Ron. Spolu s průvodem studentů z šestých a sedmých ročníků prošli vysokými dveřmi.
"Teď už je to jedno, když konečně končíme." povzdechnul Harry téměř neslyšně. Zasednul ke stolu vedle Hermiony.
"Ahoj, Harry!" rozzářila se, když si jej konečně všimla.
"Ahoj." pozdravil ji tiše. Hlas měl zlomený. Nejradši by odešel, zapadl ke Snapeovi do kabinetu a vypil odvar živé smrti. V duchu pozoroval, jak se sune ke kamenné podlaze a Severus k němu přibíhá, kleká a prosí jej, aby neumíral. Vyznává se mu z nehynoucí lásky a on sám tragicky skoná k poslední cestě...
Na talíř si nasypal pár brambor, přivolal si k sobě mísu se sekanou a přidal si pár plátků k bramborám. Beznadějně hleděl na talíř, a čekal, jestli se brambory samy probudí a utečou od něj. Když se tak nestalo, jednu z nich lehce napíchnul na vidličku a snědl ji.
"Harry, děje se něco?" zeptala se konečně Hermiona, když si po několika neuvěřitelně dlouhých minutách všimla, že Harry na jídlo zírá, jako by se na něm každý kousek podepsal neuvěřitelnou zradou.
"Ale nic, jen jsem... jsem unavený. Asi si půjdu na chvíli lehnout." špitnul. Dívka se na něj ještě chvíli prozíravě dívala...
"Tak na koleji." prohodila nakonec. Harry kývnul hlavou v souhlas a odešel. Nejdřívě měl v plánu jít se utopit do jezera, ale po uvážení bylo snesitelnější variantou utopit se v teplé vodě prefektské koupelny. Zamířil o několik pater výš a až stanul před obrazem s pannou omotanou ručníkem.
"Levandule." řekl zřetelně a panna se na něj otočila, smyslně si jej prohlédla a po chvíli otevřela dveře.
Chlapec vešel do prostorné místnosti. Chtěl se začít svlékat, když za sebou usylšel cvaknutí dveří. Otočil se a oči mu vzplanuly, když uviděl samotného Severuse Snapea.
"Pottere, copak musíte být všude, kde jsem já?!" pronesl líně a měřil si Harryho pohledem.
"Asi osud, pane profesore." odpověděl Harry. Rozhodnul se, že nepřetvařovat se bude nejlehčí a možná i nejlepší.
"Nebuďte drzý a vypadněte!" zvýšil profesor hlas.
"Nikam nepůjdu, byl jsem tady dřív." odseknul Harry.
"Nemáte tady co dělat."
"Myslel jsem, že profesoři mají svou osobní koupelnu."
Snape na něj vrhal nenávistné pohledy, přičemž s každým dalším se mu do srdce zarývaly hloub.
"A já jsem zase myslel, že nejste prefekt."
"Abyste se sem dostal, nemusíte být nutně prefektem." řekl klidně Harry. Jeho nitro ale trpělo, plakalo, krvácelo...
Snape se otočil, až jeho dlouhý černý plášť zavlál a chystal se k odchodu. Ale Harry byl tak natlakovaný, že už to nevydržel.
"Proč musíte být tak nesnesitelný?!" zakřičel na profesora. Poslední slovo se ozvěnou neslo po koupelně.
"Protože nechci být slabý, jako ty, ty malý spratku!"
"Copak nejste člověk?!"
"Ale ano, člověk jsem. Ale pokud, Pottere, nevíš, slabost je slabostí."
"Jste šílený, jste hrozný. Nenávidím vás!" vyjekl Harry a po tváři mu sklouzla slza. Snape se svýma černýma očima vpíjel do těch smaragdových. Chlapec věděl, čeho chce profesor docílit a uhnul pohledem.
"Tak slabý." syknul Snape tiše a odešel. Dveře se za ním hlasitě zabouchly.
Harry se sesul na chladné kachličky a rozplakal se. Už nemohl, už to nešlo. Nenáviděl jej... Nenáviděl...
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Avisavis Avisavis | E-mail | 2. července 2014 v 14:13 | Reagovat

U Lektvaru vášně máš napsáno, že se skládá ze dvou kapitol, ale otvírá se jen epilog. :-(

2 mravenec mravenec | 13. července 2014 v 7:22 | Reagovat

Konec konců, pointu známe. :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama