Memories

19. srpna 2008 v 12:01 | Slash Princess |  Memories
Všímejte si toho, psala jsem hrozně klišoidní drabble xD Opět pro Janičku, zlatíčko x*, měla jsem to psát na Masteru, ale byla jsem ve skluzu xD
"Ach, jak moc bych chtěl vrátit čas." usmál jsem se na něj. Seděl kousek vedle mě a já zatoužil se jej dotknout. Byl nádherný... a navždy jen můj, ano, můj Sirius, jak krásně to zvoní v uších, můj malý chlupatý přítel, pes.
"Ale proč? Mi to takhle vyhovuje. Ty zuby už sice nejsou, co bývaly, ale dá se to přežít." zašklebil se na mě. Do tváře mu spadl pramen šedo-černých vlasů a já rozmýšlel, co chci vlastně říct.
"Ale co zuby! Paměť je na tom hůř. A, Merline, díky za Severuse, bez jeho lektvarů jsem dneska mrtvý vlkodlak." zasmál jsem se na hlas. Venku se blýskalo a silné hromobití otřásalo celým domem.

"To máš pravdu, ale nebýt našich malých chyb, nemusel tady žádný Srabus být. Už ani nevím, který lektvar jsme mu tehdy do sirupu dali." smál se i Sirius. Vypadal kouzelně i poe všech těch těžkých letech.
"Myslím, že jste mu tam dali obyčejné projímadlo,"usmál jsem se lehce " díky bohu, že jste si na mě tohle nikdy nedovolili."
"To si nepamatuješ, jak jsi šel kdysi do sovince a těsně za tebou spadnul na zem velký květináč?" podíval se na mě šibalsky svýma temnýma očima a na rtech mu hrál úsměv.
"Jo, už vím." protočil jsem oči v sloup a snažil se nerozesmát. Svůj pohled jsem nechal chladným a čekal na jeho reakci. Za oknem znovu znovu projel obrovským černým mrakem dlouhý blesk a rána se ozvala tak hlasitě, že to muselo probudit i Brumbála, a já si vzpomněl na Harryho.
"No, možná jsme to trochu přehnali." ozval se konečně Sirius.
"Achjo, co bych dal za to, aby tady James s Lily tehdy zůstali." povzdechl si tiše Remus, snažíc se nemyslet i na Harryho.
"Taky nás to jednou čeká." konstatoval Tichošlápek.
"Fíha, takový slova bych od tebe nečekal." pozvedl jsem obočí a lehce jsem se usmál.
"Ty bys ode mě taky nic nečekal!" zazubil se i Black a svůdně na mě zamrkal. V tu chvíli jsem byl přímo v sedmém nebi. To nutkání něco udělat bylo nesnesitelné.
A on si mě všimnul, všimnul si mého pohledu, přičemž se usmál. Chytil mě za ruku a tiše šeptal.
"Nemyslíš, že jsme staří?"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama