Přítel příteli

17. srpna 2008 v 20:57 | Slash Princess

Přístupnost: bez omezení
Postavy: Remus Lupin, Sirius Black, James Potter, Lilly Evans
Doba: období Pobertů
Varování: sama nevím...

"Zase jsi tady, Moony?" ozýval se odněkud z dáli hluboký baryton, patřící už řádku Lamači srdcí. Hodiny odbíjely půl druhé, Remus Lupin posedával pod stromem na bravických pozemcích a četl svou oblíbenou knihu. A Sirius Black se nudil.
"Viděls' mě snad jinde?" odtušil vlkodlak. Neměl vůbec náladu na žvásty o nemožných holkách, které se mu Black snaží dohodit.
"No tak sorry. Já jen, že sedíš vždycky tady. Nějak to nechápu." dotíral Sirius znovu. "Znám lepší místa." dodal rychle, když zaregistroval Lupinův tázavý pohled.
"Je tady klid, na rozdíl... Na rozdíl od toho bordelu, co je pořád v hradu. Na tebe taky vždycky narazím jen na záchodech, když ti tam pod rukama taje nějaká malá holka." sjel svého přítele Remus a pozoroval jeho výrazy v tváři, které se rychle měnily. Čekal, že mu odsekne nějakou pitomou poznámkou, ale místo toho uviděl jen jedno černé obočí, které vylétlo vzhůru. Black ale mlčel a tak se Moony vrátil zpět ke své knize a ignoroval jej. Jen náhodou si všimnul, že se Sirius znuděně posadil do trávy a s tou svou nedbalou elegancí si nechal do tváře spadnout několik černých pramenů svých vlasů, tak jako to dělal pořád. Po chvíli si Black tiše povzdychnul.
"Copak, Tichošlápku, snad nejsi unavený, co by tomu řekly tvoje fanynky?" neodpustil si nějaké to malé rýpnutí ani Remus.
"Já? No dovol! Ale, ty, bys měl." ožil v tu ránu Black. Remus se musel v duchu usmát. On prostě nikdy nemůže být horší, než kdokoli jiný.
"A proč bych měl být unavený já?" snažil se Lupin nahodit výraz, Já nic, já vlkodlak. Ale do hlavy se mu hrnuly vzpomínky na předešlý úplněk. Siriuse málem zabil.
"Není náhodou za pár dní úplněk, Moony?" zdůraznil Black jeho jméno. Remus nevěděl, co by měl na tohle říct. Jen tak seděl a mlčel. Uplynula další chvíle ticha. Lupin neváhal a znovu vzal du rukou knihu. Sirius si pohrával se seschlou trávou, ach, jak rád to dělal.
"Jak tě tohle může bavit? Furt jen civět do knížky?" nevydržel takovou vyhraněnou situaci Tichošlápek a tráva mu z pusy spadla na zem.
"Víš, Tichošlápku, každý není jako ty a James. Podívej se třeba na Srabuse, ten jde všem vzorem." uchechtl se domýšlivě Lupin a znovu trpělivě čekal reakci.
"No, to jo, ale nevím, kdo by chtěl být jako on. Ta bílá mu nesluší." přitakal horlivě Black. Nabubřelé žvásty o Snapovi přímo miloval.
"Snad málo pigmentu." smál se dál vlkodlak. Chvíle strávené 'příjemným' tlacháním, navíc o Severusovi, u něj byly víc než vzácné.
"Mohli by jsme mu vykouzlit letadlo, co říkáš, ať si zaletí do Afriky, kdyby tam vypadal pořád jako netopýr, úplně by s ostatními splynul.A třeba by i nachytal trochu barvy. Kdo se na něj má pořád dívat." šklebil se pobaveně Tichošlápek na kamaráda.
"Ale byla by tu bez něj nuda, nemyslíš?"
"A to zase jo. No, máš smůlu, Srabusi." vykřiknul Sirius a řehtal se jako pominutý. Remus se sice nesmál až tak náruživě, ale pobavil se. V duchu se mu zase začaly rojit myšlenky o minulých úplňcích. Jeho přeměny byly stále bolestivější a chuť na krev každým dalším měsícem sílila. Každý den měl větší strach, že svým přátelům doopravdy ublíží. A každá myšlenky, která se k nim byť jen přiblížila, vyvolala nemilou rekaci v jeho očích.
"Reme není ti něco? Poslední dobou nevypadáš dobře." doléhal dívčí hlas k uším vlkodlaka, v silných poryvech větru.
"Jsem jen trochu nastydlý, Lilly, za chvíli budu v pohodě." chraptěl Lupin a rád si oddechnul, když přešli nádvoří a došli do hradu. Sychravý podzim se na jeho, už tak chatrném zdraví, vždycky neblaze podepsal.
"Nepřijde mi, že by to mělo být v pohodě, opravdu vypadáš špatně, dokonce jsi zhubl. Jdi aspoň za Pomfreyovou!" snažila se Lilly, ale vlkodlak byl neoblomný.
"Věř mi, znám to, je to tím počasím. Jen si na to zvyknout." vytrvale odporoval Remus. Že to s jeho zdravím jde od desíti k pěti poznal i sám, ale nikdy by nepřipustil, že až tak moc, jako tomu je poslední rok.
"Moony!" zaslechli oba křičet brýlatého mladíka.
"No tohohle vidět nemusím. Tak zatím, Reme." vyhrkla při pohledu na Jamese Lilly.
"Ah, tak jo. Zatím, Lil!" ušklíbnul se na dívku vlkodlak a zastavil se.
"Ach jo, proč vždycky odejde?" povzdechnul si Potter, když doběhl k Lupinovi.
"Možná to bude právě tebou, Jamesi. Nesnáší tě." prohodil jen tak Remus, přičemž nehnul ani brvou. Lilly měl moc rád na to, aby ji dohodil sukničkáři, jako je Potter.
"Ona, a nesnášet mě? Co blázníš, Reme, Evansová mě miluje!" mluvil dál zaujatě Dvanácterák a civěl na místo, kde se jim dívka vytratila z dohledu.
"Když myslíš... občas mi přijdeš stejný jako Sirius, pořád jen holky. To nemáte na práci nic lepšího? Co takhle OVCE?"
"Neměj péči, Moony. Vždyť to bude takový jako NKÚ. Jen pitomý zkoušky." odbil svého přítele James a stočil pohled na vysokou tmavovlásku v krátké sukni.
"Nepřipadám ti tady zbytečný?!" šklebil se pohrdavě Lupin. Tak, tak chytil Pottera za hábit, aby se za tou puberťačkou nevrhnul. "Proč chceš sakra sbalit Lilly, když koukáš po stovkách jiných holek?!" křiknul hlasitě vlkodlak. S Jamesem už mu docházela trpělivost.
Víš, Moony, ona je prostě jiná a navíc... je to kost. Ten zadek, to už je třída! Taky se ti líbí, že jo?" zíral s otazníky v očích James.
"Ona je moje kamarádka, kamarádka, chápeš?! Ty holky bereš buď jako svůj majetek nebo jako odpad!" vyjel po Potterovi znovu Lupin. Ty narážky ho štvaly víc než cokoliv jiného. On nebyl zamilovaný. Aspoň ne do Lilly.
"No, tak to promiň." ozval se po chvíli James. Ale Lupinovi to znělo jako pohrdání, jako výsměch. Měl chuť po něm skočit a zabít ho. Ale udržel se. Na štěstí pro sebe.
"Už musím jít, mám teď lektvary a už skoro zvoní." vyhrknul Remus a utíkal do chodby vedoucí do sklepení.
Ještě za sebou zaslechnul křičet Jamese: "Tak čau!" měl pocit, jako by se mu celý život hroutil pod rukama, jako domečekz karet. Udýchaný se zastavil pár metrů před dveřmi do učebny. Postávalo před ní několik studentů sedmých ročníků, vybraných do semináře. Nechtěl k nim jít, neměl náladu je vidět, chtěl být sám ...se sebou. Chvílemi přemýšlel, proč tam vlastně Křiklan není. Určitě už dávno zvonilo. Odpovědi se mu dostalo v okamžiku.
"Promiňte, milé děti, ale dnes vám lektvary odpadnou," vyvalilo se zpoza rohu velké břicho a za ním Křiklan, "Mám nějaké důležité věci k vyřízení a musím ze školy, ihned. Takže, nashle za dva dny!" usmál se optimisticky a zmizel ve dveřích. Studenti si úlevně oddychli a zamířili na oběd. Remus si až teď všimnul, že tam ani Lilly není. Připojil se ke svým přátelům a šel s nimi k Velké síni. Před dveřmi se zastavil a jen letmo nahlédnul. James a Sirius ze sebe opět dělali machry. Odvrátil od nich pohled a vyběhnul do schodů k astronomické věži. Rozrazil dveře...
"Sakra! Lilly, co tady děláš?" dívka se opírala o zídku a úpěnlivě shlížela z výšky. Po tváři jí kanuly potoky slz. "Lil, co se děje?" dívka ale mlčela. Zvedla hlavu a otočila se na vlkodlaka. Zabodla do něj oči a vypadala, jako by po něm každou chvíli měla skočit. V očích jí plály plamínky plné vzteku a rozhořčení. "Lilly, no tak, mluv se mnou. Stalo se něco?" zvolil Remus slabý, soucitný hlas. Dívka ze sebe vyrazila přidušené vzlyknutí a s dalšími slzami z věže utekla. "Lilly?" zašeptal ještě tišeji. Za dívkou ale jen práskly dveře.
"Sakra, co se to pořád děje?!" vykřiknul Remus. Zhroutil se na zem a školní tašku odhodil. Položil se na ledové kachličky. Pod hlavu si položil ruce a hleděl vstříc plujícím mrakům. Do obličeje se mu znovu opřel podzimní vítr a čechral mu vlasy, pohazoval mu s cípy hábitu, sušil slzy, které se mu draly z očí. Neměl už sílu. Všechno, co do teď budoval, se mu zbortilo. Ne! Nenechám si zkazit život! Nikdy!
Vstal, i když nerad. Šedé mraky ho pomalu uklidňovaly. Jen tak si proplouvaly nebem. Ale už ho nebavilo, jen tak si nechat ujít jedinou příležitost, kterou mu Brumbál dal. Dveře málem rozkopnul, na tašku si ani nevzpomněl, jen běžel. Jedny schody, další schody. Hlava nehlava utíkal skrz hrad, do Nebelvírské věže. Vyštěknul heslo na Buclatou dámu, které ho za to počastovala několika slovy. Ještě několik schodů do ložnice. Byl tam, jako by to čekal. Ležel na posteli. Vypadal tak nádherně. Vrhnul se k němu a políbil jej. Tak jako nikoho.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama