Vytoužené sny

17. srpna 2008 v 21:10 | Slash Princess

Páry: HP/SS, HP/GW
Rating: 15+ (občas možná i 18+ xD, já se opravdu znovu začínám kazit xD)
Pro náročnější oficiální verze Imaginary (Evanescence) z Fallen:
A ještě živá verze z Yahoo Nissan Live Set

Imaginary - smyšlenka

Váhám ve dveřích,
řev budíku,
příšery, co křičí moje jméno.
Dovol mi zůstat tam, kde mi vítr pomaličku šeptá
a padající kapky deště vyprávějí příběh.
*.....*
"Severusi," usmál se spokojeně mladý muž, "víš, že jsi na svůj věk neuvěřiteně sexy?"
Starší muž usrknul z křiš´tálové skleničky doušek šampaňského a váhavě se pokusil o úsměv.
"Ne, Pottere, to opravdu nevím, nejspíš znáš mé tělo lépe, než - li já."
"Ty jsi hrozný." ušklíbnul se Harry. Nahnul se ke svému partnerovi a věnoval mu motýlí polibek na tvář.
"A to si říkáš Nebelvír, vždyť jsi tak zbabělý a nedočkavý, jako..." nedořeknul profesor. Zlatý chlapec se na něj nedočkavě vrhnul a pokoušel se o jeho udušení.
*.....*
"Lásko, lásko, vstávej!" ozval se odněkud z dálky ženský hlas. Harryho do očí bodlypronikavé paprsky ranního slunce.
"Nech mě ještě spát, Ginny, vždyť je sobota." zamručel naštvaně mladý muž a přetočil se na druhý bok, aby neoslepnul.
"Tak za prvé - není sobota, je úterý a za druhé - spát tě nenechám, jdeš do práce a já taky."
"Maminko, já chci spát." zašeptal beznadějně Harry tak, aby jej zrzka neslyšela. Vyhnoupnul se do sedu a pomyslel na svůj dnešní sen, z kterého jej Ginny tak hrozným způsobem vytrhla.
"Snídaně je na stole!" křikla ještě Ginny z kuchyně.
*.....*
Na mém poli papírových květin
a sladkých obláčků ukolébavky
lžu sám sobě po celé hodiny
a pozoruju, jak kolem víří moje papírové nebe.
*.....*
Přisál se mu na rty a rukama laskal jeho jemné vlasy. Severus si odložil sklenku a povalil Pottera na záda.
"Škoda, že na sobě nic nemáš, Pottere. Svlékání mám nejradši!" zašveholil profesor a znovu spojil jejich ústa v náruživém polibku. Jazyky sváděli neutuchající bitvu. Snape se odtáhnul a zamířil k Harryho znovu tvrdé erekci. Mladík vzrušeně vydechnul a prohnul se v luk.
*.....*
Neříkej mi, že jsem mimo dosah
útočného zmatku tvojí reality.
Dobře vím, co leží na druhé straně mého poklidného útočiště.
Noční můra - proto si buduju vlastní únikový svět.
*.....*
Rozcuchaného muže z myšlenek probudilo klepání na dveře.
"Dále," ozval se po chvíli. Dlaněmi si promnul oči a unaveně zývnul.
"Promiňte, pane Pottere, přišlo nějaké hlášení, vypadá to jako z Azkabanu. Říkali, ať vám to hned donesu, že je to důležité." oznámil Harrymu postarší muž a podával mu obálku.
"Děkuju." usmál se nuceně Potter. Starý pán mu popřál hezký den a bez vyzvání odešel. Harry dopis roztrhnul a začal číst. V polovině dopisu se ale vzdal, neboť nevnímal z něj nevnímal jediné slovo. Text mu do hlavy vplul jen proto, aby hned zmizel, aniž by v něm zanechal sebemenší stopy.
*.....*
"No tak, Harry, co se to s tebou děje? Psal jsi mi dopis, v kterém jsi mě prosil, aby se zastavila a teď mi chceš říct, že jsem tu snad zbytečně?" zeptala se žena s hřívou kudrnatých, hnědých vlasů. Bylo to sotva pět minut, co dorazila k Harrymu. Pohlédl na ni s beznadějí v očích, až nakonec promluvil.
"Půjdu udělat čaj, Hermi."
"Počkej já ti pomůžu." vstala z čereveného křesla a odběhla za Mladíkem do kuchyně. Stál už u stolu a dával vařit vodu.
"Hermiono, já už takhle dál nemůžu. Asi jsem zbláznil. Mám šílený sen. Pořád se opakuje, i když je pokaždé jiný. Vždycky v něm jde jen o... o mě a o něj." vysvětloval Harry, zatímco do nízkých hrnečků sypal zelený čaj.
"O koho?" objevily se hnědovlásce v očích otazníky.
"Je to těžký, vůbec to nechápu. Proč zrovna Snape? Vždyť jsme se vždycky nenáviděli a teď je v Azkabanu, naštěstí." odpovídal pomalu Harry.
"Hm, to je zajímavé, teď přijít na to, proč Snape," zadumala se Hermiona, zamyšleně hleděla do okna, za kterým pršelo. "Možná právě proto, že jste se nenáviděli. Možná proto se ti to zdá."
"To by jsme spolu v jednom kuse nespali." složil Potter obličej do dlaní, div se nerozplakal. Hermiona překvapením otevřela ústa, ale hned je zase zavřela. Harry na ni pohlédnul zelenýma očima a hledal v těch jejích pomoc. "Mám pocit, že si Ginny začíná všímat, že se něco děje."
"Já nevím, Harry, nerozumím tomu. Jak dlouho se ti to zdá?" optala se znovu.
"Už skoro půl roku. Přesně od toho dne, kdy ho chytilo Ministerstvo."
*.....*
Na mém poli papírových květin
a sladkých obláčků ukolébavky
lžu sám sobě po celé hodiny
a pozoruju, jak kolem víří moje papírové nebe.
*.....*
"Severusi?" zašklebil se spokojeně Harry na profesora.
"Co zase chceš, Pottere?" zavrčel nebezpečně.
"Už jsem ti někdy řekl, že tě miluju?" pošeptal tiše Vyvolený a sledoval reakci staršího muže.
"Myslím, Pottere, že dneska je to poprvé."
Severus se zvednul, přehodil přes svoje ramena černý župan a odešel do koupelny. Potter jej doprovázel svým pohledem, až se nakonec taky zvednul a obléknul se. Vyšel ze Snapových komnat a poprvé za Merlin ví, kolik let, se ocitl na chodbách bradavického hradu. Běžel do kuchyně za skřítky. Ti se k němu nahrnuli hned, jak uviděli, že se otevřely dveře. Harry z kuchyně odešel s tácem naloženým všelijakými sladkostmi. Zamířil zpátky ke kabinetu svého milovaného profesora. Otevřel dveře a tác mu spadnul k nohám. S tříštěním průhledného skla sebou trhnul a...
*.....*
Pohltil mě zvuk mého vlastního křiku,
nepřestávám mít hrůzu z nočního ticha.
Ach, jak toužím po dlouhém zasněném spánku,
po bohyni smyšleného světa.
*.....*
Mladík celý zpocený polekaně otevřel oči. Rozhlédnul se po ložnici, a když zjistil, že je doma, mírně se uklidnil. Hodil na sebe pár kusů svého oblečení a tiše otevřel dveře vedoucí do kuchyně. Šel dál, až na ulici. Rozběhnul se po dlouhé ulici plní snobských domů. V některých se ještě pořád svítilo, z některých se ozývala hlasitá hudba. On tohle všechno ale nechtěl vnímat. Bydleli na předměstí malé vesnice, která se několik posledních let stala útočištěm slavných a bohatých lidí. Hned za vesnicí se rozkládaly kopce a špičaté skály. Harry k nim často chodil. Uklidňovalo jej klidné prostředí. Pod nohama mu šplouchala voda a on už stál na kraji nižší skály. Rozhlédnul se po okolí, podíval se dolů. Vyběhnul ještě o několik metrů výš. Výška ho vzrušovala. Posadil se na kraj o něco vyšší skály a nohy nechal volně viset dolů. Chtělo se mu křičet a chtěl vyřvat všechno své trápení, všechno, co se stalo. Podíval se na nebe, na kterém prosvitovalo několik hvězdiček. Měsíc dorůstal, byl z něj vidět jen tenký cíp. Položil se do trávy, oči se mu klížily a on znovu usnul neklidným spánkem.

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama