Prosinec 2009

Lover I don't have to love 2/2

28. prosince 2009 v 21:44 | Slash Princess
Cestou do klubu Bill mlčel. Tom mluvil s Andreasem a Andreas občas nervózně těkal pohledem mezi dvojčaty.
Už to nebyli oni. Už to byl jen Tom a Julie. Bill zůstal sám se svou pravidelnou dávkou něžností a vášně.
K uším už jim začala doléhat hudba z klubu. Zatím jen z CDček. Dnes u nich měla hrát kapela až z Berlína. Bill by to ani nevěděl, kdyby neposlouchal, co Andreas brebentil. Většinou to byl on, kdo obstaral většinu mluvení.
Postavili se do řady u vstupu. Bill vepředu v zástupu lidí zahlédnul blond hřívu. Tom po něm vrhl vyděšený pohled a Billovi se v očích objevily rudé otazníky. Andy si ničeho nevšiml. Lidé postupovali rychle, za minutu už měli na rukou plastové náramky a mířili k prázdnému stolu. Bill se podíval k pódiu. Stáli tam čtyři kluci, o trochu starší než oni, ladili kytary a zkoušeli bicí. Bill si změřil pohledem toho u mikrofonu.

Lover I don't have to love 1/2

28. prosince 2009 v 21:42 | Slash Princess

Nechci se vykecávat... Je to dlouhé, miluju to a miluju tu písničku, která mi byla dokonalou inspirací.
18+


Na posteli vedle sebe seděli dva patnáctiletí chlapci. Černovlasý měl v uších sluchátka, jeho bratr si lámal hlavu nad úkolem z francouzštiny. Venku už byla tma, pokoj byl osvětlen jen malou stolní lampičkou.
Bill přemýšlel... Přemýšlel o Tomovi a o jejich dosavadním vztahu. Začali ztrácet kontrolu. Už dávno nezůstávali jen u žádostivých pohledů. Hlavou mu probleskla vzpomínka na včerejší večer. Vlastně na včerejší večer a taky noc.
Dveře se s bouchnutím zavřely. Tom své dvojče probodl očima. Bill se bojácně zašklebil, ale zůstal se ustrašeně krčit u stěny.

Nemám ráda Vánoce

24. prosince 2009 v 19:40 | Slash Princess |  Slash Princess
... Ale vy si je užijte, jasný? :)

Vím, že teď blog zanedbávám a všechno... ale škola mě zabíjí a navíc potřebuju vidět své přátele, a tak mi nějak nezbývá čas. Navíc nemám co napsat. Nemám už potřebu se vypisovat. Zvykla jsem si být sama se sebou, zavřít se a neotravovat tím ostatní... :)

Prostě Vám chci popřát krásné Vánoce, i když se naprosto ztratilo jejich kouzlo. Vzpomínám si na jedny z posledních, které jsem si užila. Byla jsem ještě hodně malá :)
Povečeřeli jsme, byla jsem se projít se ségrou a s bráškou a máma mezitím balila dárky a dělala to všechno kolem. Tak jsme přišly a táta zazvonil zvonečkem a já jsem skočila pod stromek. Měli jsme ještě ten vysoký, až po strop. Museli jsme ho přivazovat k takovému tomu, nevím, jak tomu říká, ale věší se na to záclony a závěsy, aby nespadnul. Už nevím, co všechno tam bylo, ale naši mi koupili krásnou knížku s pohádkami o Racochejlovi a já jsem celý večer ležela pod stromečkem a četla jsem si pod světýlkama pohádky a byla jsem strašně šťastná, protože byli všichni doma, vonělo cukroví... a věřila jsem na Ježíška :)
A tohle už nejsou ty Vánoce. Je mi z nich jen špatně, to je celé... Kdyby aspoň bráška přijel. Vidím ho jednou za uherský rok.

Promiňte, kazím to... Mám vás ráda.
A buďte opatrní :*