Květen 2011

Momenty podlehnutí - krátká ukázka

18. května 2011 v 18:02 | SlashPrincess
Lidé se v našich životech objevují a zase mizí. Někteří rychle a někteří pomalu. Někteří v nás zanechávají stopy a jiní ne. Některé stopy jsou ty jizvy, které léta hnisají, a některé jsou nepatrné.
Nic ale netrvá navždy.
Žádná jizva není nikdy tak vážná, aby se nakonec nezahojila a nezmizela jako všechno ostatní.

"No tak, Stefane," hubená ruka žduchla do Stefanova ramene.
Stefan zamručel a stočil pohled na dívku, která stála vedle něj. "Co je?"
"Tys mě neposlouchal?" Nataly naštvaně nakrčila čelo, když se Stefan znovu otočil na druhou stranu a zadíval se do hloučku lidí, kde před chvílí zahlédl člověka, jehož vlasy byly až moc temné a až moc vlnité a dlouhé a rozcuchané.
"Promiň, zlato," Stefanovy oči si opět našly ty Natalyiny. "Zdálo se mi, že jsem tam zahlídl Steva."
"Steve sem přece jít nemohl."
"No právě." Stefan pokrčil rameny. Uvnitř hlavy jej zahryzalo svědomí.
Už to přece bylo dlouho, co na něj zapomněl. Tak proč by se měl teď znovu vracet? Po dvou letech? Ne...
Možná to nezmizelo úplně, ale 90 procent Briana se ztratilo ve chvíli, kdy odešel.
"Vytáhneš ty lístky? Už jsme skoro u vchodu." Nataly zatahala za Stefanův rukáv a přitiskla se k jeho paži, když se ji proud lidí pokoušel strhnout dopředu, pryč od Stefa. Stefan ji pevně chytil za ruku a sáhnul do kapsy, kde zmáčknul dva lístky na koncert Davida Bowieho, a podal je muži stojícímu u turniketu.

To bylo poprvé, co jej viděl od té doby, co zmizel.
Jen o tom nevěděl?

Twincest again

18. května 2011 v 18:01 | SlashPrincess |  News
Vypadá to, že už se na tom blogu nebude měnit nic jiného než vzhled. Docela mě to mrzí, možná mě to mrzí mnohem víc, jenom nejsem ochotná to přiznat světu.

Ne, že bych vůbec nepsala, ale píšu minimálně. Před pár dny jsem našla rozepsané pokračování Lovera, které vypadá dobře, ale všechno, co mě k té povídce poutalo, je teď pryč, a už se to pravděpodobně nikdy nevrátí.

Přemýšlela jsem, že bych sem alespoň hodila kousíček z té povídky, do které jsem se na začátku roku pustila (fuck, vážně už je květen? 5 měsíců píšeš 5 A4? styď se, W!). Píše se dobře, mám ji ráda, nenechám ji umřít, přísahám. :D

Takže se těšte na momenty, kdy si budete přát, abyste podlehli a nechali se svést všemi špatnými vlivy, které na světě existují...