Gemini - 3. kapitola: Úkoly a vzpomínky

28. května 2016 v 15:51 |  Tyra Hawking
Úkoly a vzpomínky
První týden školy byl jedna velká katastrofa. Harry měl pocit, že se na něj valí velká přívalová vlna a on nemá žádnou šanci před ní utéct. Nejprve mu Ron s Hermionou oznámili, že profesorka McGonagallová při hostině představila nového učitele Obrany proti černé magii. A nebyl to nikdo jiný, než profesor Snape, místo kterého na místo učitele lektvarů nastoupí neznámý profesor Křiklan. Nebyla to dobrá zpráva, ale aspoň měl Harry pocit, že v hodinách Obrany nebude před Snapem za úplného hlupáka.



"Aspoň od něho budeme mít příští rok pokoj," usmál se vítězoslavně Ron.

"Jak to myslíš?" vzhlédla Hermiona od knihy. Harry vždycky obdivoval její schopnost číst a přitom je poslouchat.

"No, žádný učitel Obrany proti černé magii tady nevydržel déle než rok, ne? Takže příští rok nás bude učit někdo nový."

Hermiona nad tím jen pokrčila rameny a pak pozornost obrátila k Harrymu. "Co od tebe Brumbál chtěl? A proč jsi pak nedorazil na hostinu? To jsi tam byl celou dobu?"

"Zavolal si mě, aby mi oznámil, že začnu zase chodit na hodiny nitrobrany." Další dvě otázky nechal záměrně nezodpovězené a doufal, že na ně Hermiona zapomene.

"To nemyslíš vážně!" vykřikl teatrálně Ron a tvářil se vyděšeně. "Zase se Snapem? To nemůže Brumbál myslet vážně? Proč tě neučí on? Copak neví, jak to dopadlo minule?"

Harry se sám sebe už několikrát ptal na to samé. Na jednu stranu věděl, že uzavřít mysl před Voldemortem je nesmírně důležité, obzvlášť poté, co se stalo na ministerstvu, ale na druhou stranu bylo zcela zřejmé, že Snape není řešením. Jejich vzájemná nevraživost nedovolila Harrymu se zlepšovat.

Druhý den dostal Harry rozvrh hodin, který mu náladu taky právě nezvedl. Pondělí měl relativně volné, ale v úterý ho čekala hodina přeměňování, obrana a kouzelné formule, do kterých musel za jedinou noc vypracovat všechny úkoly. Celou noc seděl ve společenské místnosti a sepisoval eseje, nestihl si ani dojít na snídani a v době oběda se uchýlil do prázdné učebny, kde dodělával úkol pro Snapea.

Ten se na hodině tvářil nepříjemně jako vždycky. Strhl Nebelvíru dohromady asi jen deset bodů, takže to Harry považoval za úspěch. Pak ho čekala další dlouhá probdělá noc nad bylinkářstvím a péčí o kouzelné tvory. Spát šel až kolem třetí hodiny, kdy už byl natolik vyčerpaný, že se málem nevyškrábal ani do postele. Ráno se musel hodně přemáhat, aby vstal dřív a ještě dodělal poslední úpravy v úkolech. Snídani opět nestihl.

Po celou tu dobu se Ronovi a především Hermioně vyhýbal, aby nemusel vysvětlovat, proč domácí úkoly nestihl doma. I když si tím nejspíš odpíral pomoc, kterou by mu jinak určitě nabídli. Uvědomil si, že je to vlastně skoro stejné jako u Dursleyů. Hodně práce, málo jídla a nekonečná samota. Pořád se ale uklidňoval, že až tento týden dodělá všechny úkoly, vrátí se všechno do normálu a pak konečně bude moct celé prázdniny hodit za hlavu a zapomenout. Konečně zapomenout.

Bylo něco kolem půlnoci a Harry na astronomické věži vypracovával úkol do astronomie. Hleděl odevzdaně na noční oblohu a hledal potřebné hvězdy, ale byl příliš unavený a nedokázal se pořádně soustředit. Možná proto neslyšel, že jde někdo po schodech. Když se otevřely dveře, nestihl už na sebe hodit neviditelný plášť. Pomalu se smiřoval se školním trestem, ale pak si uvědomil, že stojí proti zmijozelskému chlapci.

"Malfoyi?" vyhrkl Harry nevěřícně. Toho by tu čekal ze všeho nejmíň.


I Draco se tvářil překvapeně. "Pottere? Co ty tady děláš?"

Mohl něco odseknout, ale na hádky byl šíleně unavený. "Dělám úkol do astronomie. Co tady děláš ty?"

"Do toho ti nic není," odsekl Malfoy a přišel k druhému pultu, rozložil si na ni mapu noční oblohy. Nevyplněnou. Znamenalo to snad, že Malfoy přes prázdniny taky nestudoval? Harry si náhle vzpomněl, co mu prozradil Brumbál. Že se Malfoy přiklonil ke straně dobra. Kvůli úkolům na to Harry úplně zapomněl, ale teď nedokázal myslet na nic jiného. Neuměl si představit, že by v nadcházejících bitvách bojoval s Malfoyem po boku. Vždycky si ho představoval na opačné straně. Ale Brumbál si mohl říkat, co chtěl, když se Harry podíval na plavovlasého chlapce, nedokázal mu věřit.

"Vím, že jsem neodolatelný, ale musíš na mě furt čumět? Potřebuju se soustředit!" vyštěkl Malfoy.

Nebelvír se několikrát zhluboka nadechl, aby se ovládl. Jinak by ho na místě proklel, protože už jen slyšet ten povýšený hlas ho přivádělo k nepříčetnosti.

Hodnou chvíli pracovali mlčky. Harrymu to tak vyhovovalo. Po dlouhé době zjistil, že mu nevadí být v přítomnosti někoho dalšího, protože na tom, co si Malfoy myslí, mu pranic nezáleželo. Když se nad tím zamyslel, Malfoy byl jedním z mála lidí, kteří se k němu chovali pořád stejně. Bez ohledu na situaci, bez ohledu na vítězství či porážky. Dokonce i Snape občas vybočoval z řady, když došlo na záležitosti řádu, ale na mladého Zmijozela bylo vždy spolehnutí. Nic jiného než nevraživost, urážky a rivalitu neočekával.

"Máš to špatně."

Harry sebou cukl, když si uvědomil, že mu druhý chlapec hledí přes rameno. Posledních pár minut zíral odevzdaně na hvězdy, příliš vyčerpán, než aby dokázal pracovat.

"Kdo na koho čumí teď?" vrátil mu to Harry.

"Chtěl jsem to od tebe obšlehnout, ale vážně Pottere, je vůbec něco, co ti jde? Lektvary to nejsou a mám dojem, že na astrologii seš stejně neschopnej."

"Jsem unavený, jasný?" prskal Harry a snažil se najít, kde viděl Malfoy chybu. Všechno mu splývalo, nedokázal už rozeznat písmena od čísel. "Kde mám chybu?"

"A abych to udělal za tebe, to bys nechtěl?"

"Chtěl," přiznal.

Malfoy na Harryho dlouho upřeně zíral a přemýšlel. Vypadalo to, že se každou chvíli rozkřičí, ale nakonec se natáhl pro Harryho mapu a přitáhl si ji k sobě. Druhý chlapec na něj zíral s otevřenou pusou. Nikdy by ho nenapadlo, že na to přistoupí. I když… co když mu chtěl úkol ještě víc zmrvit?

"Panebože, cos tady vyváděl?" řekl si spíš sám pro sebe a pak divoce překresloval. "Víš ty vůbec, které souhvězdí jsme měli za úkol zakreslit? Protože podle téhle čmáranice to nejde poznat."

Po dvou, skoro třech probdělých nocí bych chtěl vidět tebe, pomyslel si Harry, ale nahlas to neřekl. "Samozřejmě, že vím. Gemini. Blížence."

"Tak proč… ale to je jedno. Vlastně mě důvody, proč je tvá inteligence tak zatraceně nízká, vůbec nezajímají." Kdyby měl energii, nejspíš by mu dal jednu do nosu. Jenže tohle byl prostě Malfoy, ani rána do nosu by ho nezměnila. A tak Harry urážky mlčky přešel.

Draco si ještě chvíli hrál s Harryho mapou, a pak mu jí hodil. "Dlužíš mi, Pottere a věř mi, že si to vyberu v nejméně vhodnou chvíli."

Harry si mapu prohlédl, vypadala v pořádku. Nedokázal uvěřit, že mu s úkolem pomohl právě Malfoy. Přišlo mu divné poděkovat a tak raději nevděčně mlčel. Malfoy si posbíral věci a už stál u dveří, když na něj Harry zavolal.

"Počkej!"

Zmijozel se zastavil ve dveřích, ale neotočil se. Jakoby věděl, na co se chce druhý chlapec zeptat.

"Proč bys to dělal?" Nedokázal to pochopit. Malfoy přece vždycky nesnášel mudly a téměř uctíval Voldemorta. Celá jeho rodina patřila mezi Smrtijedy a sám prohlašoval, že se jím jednou sám stane. Tak proč ta změna? Proč by se všeho vzdal? "Proč bys měnil strany? Nedává to smysl."

Malfoy se nakonec otočil. Harryho překvapilo, kolik nenávisti najednou viděl v šedých očích. "Tobě to smysl dávat nemusí!" zasyčel a pak za sebou práskl dveřmi.


Zbytek týdne se Malfoy na Harryho ani jednou nepodíval. Harry to moc dobře nechápal. Za ty roky si řekli spoustu věcí a tohle nebylo ani zdaleka to nejhorší. Tak proč se zrovna kvůli tomuhle tak naštval? Ale s blížícím se pátkem si dělal Harry starosti s úplně jiným Zmijozelem. V pátek ho čekala hodina nitrobrany. Uvědomoval si, že za poslední dobu toho mnoho nesnědl a měl by se před lekcí posilnit. Ale nemohl. Při vzpomínce na poslední lekci se Snapem se mu sevřely vnitřnosti.

"Bude to v pořádku. Brumbál si s ním určitě promluvil," uklidňovala ho Hermiona. Harry jí byl vděčný, ale věděl, že Snape své výukové metody jen tak nezmění.

Nejvíc ho děsila představa, že by se Snape dostal ke vzpomínkám z letošních prázdnin. Nechtěl, aby ho viděl bezbranného ležet v klubíčku. Nechtěl, aby ho viděl zlomeného vzlykat v posteli. Vyděšeného, když za ním druhý den strýc Vernon přišel do pokoje, aby mu vysvětlil, o čem smí a nesmí mluvit, zatímco ho držel pod krkem. A především poraženého, když následující dny jen odevzdaně ležel a čekal na vysvobození, které nakonec nepřišlo.

Nebyl mistr v nitrobraně, to si Harry musel přiznat, ale za žádnou cenu nedovolí, aby se Snape jakkoliv dostal k těmto vzpomínkám. I kdyby si měl sáhnout na samé dno, bojovat do naprostého vyčerpání, nedovolí nikdy a nikomu, aby to musel byť jen vzdáleně prožít znovu.

S tímto se v pátek večer vydal do sklepení. Zatímco ostatní se bavili ve společenské místnosti a užívali si volný večer, Harry se připravoval na večerní "rande" s nejhorším učitelem na škole.

"Jdete pozdě, Pottere!"

Začalo to hezky, pomyslel si Harry a posadil se na stoličku. Od loňského roku se nic nezměnilo. Měl pocit, že je to teprve včera, co zahlédl Snapeovu vzpomínku. Snapeův vztek taktéž vřel stejně jako oné noci. Změnila se jen jedna věc. Až dnešní večer skončí, nebude se moct pomocí letaxu spojit se Siriusem. Harry měl pocit, že nitrobranou všechno začalo, ministerstvem skočilo. Vracet se bylo jako prožívat to znovu.

"Ředitel měl dojem, že jsem na vás zbytečně tvrdý a dostatečně vám nevysvětlil, co po vás v těchto hodinách požaduji. Proto se vám to pokusím ještě jednou vysvětlit a to tak, aby to i někdo, jako jste vy, pochopil. Cílem nitrobrany je zabránit, aby se vám jiný kouzelník, v tomto případě já, nedostal pomocí nitrozpytu do hlavy. Abyste mi v tom mohl zabránit, musíte nejprve svou mysl vyčistit od zbytečných myšlenek. Až se vám podaří mít mysl prázdnou tak, abych neměl možnost zahlédnout jedinou myšlenku, pak můžeme postoupit na vyšší úroveň. Ano, Pottere, pro mě je taky nepochopitelné, proč vám dělá potíže mít prázdnou mysl, když v mých hodinách s tím problém evidentně nemáte. Takže se připravte, za chvíli na vás vyšlu kouzlo a pokusím se dostat k vašim myšlenkám. Doufám, že tento přístup je pro vás přijatelnější, ačkoliv si nemyslím, že Pán Zla vám oznámí předem, že na vás hodlá zaútočit. Ale co bych neudělal proto, aby byl pan Harry Potter spokojený?"

Po tom všem měl Harry neuvěřitelný vztek. Že se k němu Snape bude chovat odporně, předpokládal, ale stejně se v jeho přítomnosti nedokázal uklidnit. Jak si měl vyčistit mysl, když se musel dívat do chladných černých očí a vidět pohrdání a nenávist?

Snape napřáhl hůlku a v další vteřině Harry zaslechl, jak vykřikl: "Legilimens."

Desetiletý chlapec v přístěnku si hraje s rozbitým vojáčkem. Patnácti roční mladík dokola opisuje Nemám vykládat lži, zatímco se mu stejný text vyřezává do kůže. Žena s ropuší tváří se na něj se škodolibou radostí usmívá. Ministerstvo, místnost s obloukem a Luciusm Malfoy natahující ruku. Bazilišek s vyklovnutýma očima plazící se kolem Harryho, který téměř nedýchá. První setkání s mozkomorem ve vlaku. Zima, ticho a strach. Pak matčin křik. Pronikavý a téměř živý, jakoby stála přímo vedle Harryho.

"Dost," promluvil Snape a přerušil spojení mezi nimi. Harrymu se zdál profesor otřesený. Popelavě bledý v obličeji. Avšak během vteřiny opět nasadil kamenný výraz a pokračoval v urážkách. "Pottere, jak vám to mám ještě vysvětlit? To se nedokážete ani na vteřinu soustředit?"

"Snažím se," pokusil se Harry, ale to Snapea ještě víc rozčílilo.

"Snažíte se málo! Znovu."

Zvedl hůlku, Harry zavřel oči a pokusil se připravit. Představil si, jak vzpomínky zavírá do truhly. Když ho zasáhlo kouzlo, na chvíli se zdálo, že to funguje. Snapeova mysl bloudila prázdným prostorem, žádné zběsilé myšlenky, žádné vzpomínky. Jen ticho a prázdno. A tak profesor více zatlačil na mladíkovu mysl, čímž opět truhlu otevřel a oba pohltily další výjevy.

"Crucio," zařval Voldemort. Kolem stáli smrtijedi a sledovali, jak se chlapec svíjí v bolestech. Cedrik Diggory ležel o kus dál. Splašený potlouk narazil do ruky a zlomil kosti, brýlatý chlapec vykřikl bolestí. V ruce držel zlatonku. Tlusté dítě předškolního věku se smálo Harrymu, který stál před zrcadlem v neforemném a odporném oblečení. Seděl v autě a strýc Vernon na něj ječel, že motorky nelétají. Teplota se vyšplhá k dvaceti stupňům, ozvalo se mezi vzpomínkami. Profesor Quirrell si odmotával turban a odhalil Voldemortovu tvář. Aragog vydal svým dětem zabít Harryho a Rona. Bio dva. Ron stál v ložnici a křičel na Harryho, který se zrovna stal čtvrtým šampionem Turnaje tří kouzelníků.

Noční teploty… Ne, tohle ne! Uvědomil si Harry, když se hlasatelův hlas ve vzpomínkách ozval jasněji a hlasitěji. Nedovolím to, opakoval si. Znovu to prožívat nebudu! Ne, když je tu on! Snape s ním bojoval, nechtěl Harryho nechat tak lehce vyhrát. A čím víc se Snape dostával blíž, tím víc Harry panikařil. Nakonec se Harry vzepjal a veškerou silou, kterou dokázal posbírat, odstrčil Snapeovu mysl a došlo ke ztrátě spojení.

Nebelvír chvíli vyčerpaně oddechoval, než si uvědomil, že profesor Snape leží na zemi.

"Profesore?"

"Pottere! Řekl jsem vám, abyste vyčistil mysl a ne abyste do mě mentálně strkal!" prskla, zatímco se zvedal na nohy.

"Ale pomohlo to, ne? Dostal jsem vás z hlavy."

"Nebuďte drzý, Pottere. Jak vás mám učit, když si děláte, co chcete? Jste přesně jako…," zarazil se.

"Jen to klidně dořekněte. Jsem jako kdo? Jako můj otec? Nebo snad jako Sirius?" zařval Harry. Už měl po krk, jak ho všichni s někým srovnávali.

"Neřvěte na mě."

Harry se musel kousnout do jazyka, aby Snapea poslechl. Sklopil zrak a zíral do země. Čekal, až profesor opět zaútočí.

"To bude pro dnešek vše," rozhodl nakonec Snape a schoval si hůlku do hábitu. Harry vyskočil ze židle a už byl u dveří, když ho profesor ještě zastavil. "Nevím, co to bylo za vzpomínku, kterou jste tak sveřepě bránil, ale příště bych se k ní, být vámi, tolik neupínal. Pokud by na ni narazil Pán Zla a poznal, že ve vás vzbuzuje divoké emoce, využil by ji proti vám tím nejhorším způsobem. Nezapomeňte každý večer před spaním cvičit."


Neupínal se k ní. Jen si nepřál, aby ji někdo viděl. Neupínal se k ní. Jak by mohl, když představovala pouze bolest. Neupínal se k ní, chtěl jí nechat jít. Zapomenout, nevnímat, necítit, neprožívat. Neupínal se k ní. Nebo ano?
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 samba samba | 5. června 2016 v 8:11 | Reagovat

Nějak nevím co říct, zatím mě tu rozčiluje naprosto vše. To co se Harrymu děje a nikdo nepomáhá, musí být přeci znát, že mele z posledního ta jeho odevzdanost, nebojovnost mě taky vytáčí. Jsem zvědavá na další vývoj, dík

2 Líska Líska | 6. června 2016 v 21:17 | Reagovat

Taky, taky....jako samba. Štvou mě všichni, ale Harry taky. Že si to všechno nechá líbit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama