Gemini - Prolog

14. května 2016 v 10:01 |  Tyra Hawking
Vážení čtenáři, je mi potěšením Vám oznámit, že na MPW bude vycházet nová Drarry povídka od skvělé autorky Tyry Hawking.

Název povídky je, jak již napovídám nahoře, Gemini a bude vycházet každou sobotu v dopoledních - odpoledních hodinách (v překladu podle toho, kdy mě vzbudí kocovina :D).

Dnes si můžete přečíst prolog a 1. kapitolu, a příště zase za týden. :)

Takže směle do toho. ;)



Prolog

Bolelo to. Za život už zažil pár drsných zranění. Strávil na ošetřovně spoustu času, v bezvědomí i útrpném vědomí. Madam Pomfreyová vyléčila mnohé neduhy, jizvy a šrámy, které utržil. Bitvy s Voldemortem, baziliškem, mozkomory, smrtijedy…všechno to v sobě neslo spoustu ran. Dokonce i zranění z famfrpálu bolela. Mnohokrát krvácel, modřin si dávno nevšímal. Přijímal pohlavky od strýce Vernona. Dokázal vydržet dlouhé dny bez jídla i bez vody. Uměl přežít věci, které by jiné zlomily. Nestěžoval si, pokoušel se vydržet, i když ležel schoulený v přístěnku pod schody, osamocený, hladový a promrzlý. Protože věřil, že bolest jednou odezní. Vždycky nakonec odezněla.

Bolelo to. Mnohem víc, než jakékoliv fyzické zranění. Jenže tentokrát ztratil víru, že se rány někdy zahojí. Nemohl zajít na ošetřovnu, neexistoval lektvar, který by mu pomohl. Žádné kouzlo, žádné řešení.

Dokázal se postavit temné straně. Bojovat proti zlu, tak jak osud vždycky chtěl. Přijal to. Ale byl si jistý, že proti přátelům bojovat nedokáže. Díval se jim do očí a viděl v nich, co způsobil. Viděl zradu, nepochopení, dokonce znechucení. A všechno to byla jeho vina. Odsuzovali ho za činy, které ale nikdy nemyslel zle. Přál si bojovat, ale jak? Možná byl příliš slabý, příliš neschopný a možná, že měli celou dobu pravdu.

Díval se do zrcadla a pokoušel se najít, v čem se tolik liší. Viděl dvě oči, nos, ústa, vlasy. Jizvu. Viděl své ruce i nohy. Cítil, jak mu bije srdce. V těle mu proudila krev. Vypadal jako člověk, byl kruci člověk! Ale nedokázal se tak cítit. Ne po tom všem.

Výsměch, který ho provázel na chodbách, urážky, jež slýchával v hodinách, každý nepatrný útok na jeho osobu ho nutil věřit tomu, co se rozléhalo hradem. Harry Potter je zrůda.

Nejdřív se snažil ignorovat všechny a všechno. Tisíc a jeden pohled nevnímal, ale nakonec ho to zlomilo.

Chtěli po něm tolik a on se nebránil. Rozhodovali o jeho životě už od prvního okamžiku. Ovlivnili jeho dětství i dospívání. Jen kvůli věštbě, kterou pronesla neschopná učitelka v odporném pajzlu, kam chodí nejhorší existence. Nikdy však neřekl ani slovo. Přijal fakt, že dospělí a mnohem zkušenější kouzelníci chtěli po šestnáctiletém dítěti, aby se postavil nejmocnějšímu z nejmocnějších. Neptal se, zda se mu někdo jiný pokusil postavit. Jestli ho vyzvali na souboj, nebo se jen spokojili s tím, že je to Harryho starost.

Bolelo to. Hodlal pro ně obětovat všechno. Dokonce život, bude-li to nutné. Stane se vrahem, pro ně. Ale jim to nestačilo. Chtěli kontrolovat i to, že miluje, a koho miluje.

Nezměnil se. Stále miloval čokoládu, hrál famfrpál a spával na hodinách Dějin. Záleželo mu na kamarádech, nesnášel lektvary a zapomínal pergameny ve společenské místnosti. Každé ráno trávil před zrcadlem, aby se pokusil zkrotit své vlasy, než to nakonec vzdal. Pil dýňovou šťávu a sbíral kartičky z čokoládových žabek. V jednom momentě to byl Harry. Chlapec, který zůstal naživu. Vyvolený. Stačilo tak málo, aby se vše změnilo. Někteří si ho nevšímali, další ho podezřívavě sledovali, ale pro většinu se stal nechutným, odporným, sexuálním deviantem, zrůdou. Ignoroval to, co jiného mu zbývalo? Ze začátku věřil, že to zvládne. Jenže jak mohl bojovat, když i v očích nejbližších nalezl nepochopení?

Ron a Hermiona by vůči Harrymu nikdy neřekli křivého slova. Ale ani nemuseli. Předstírání, že se nic nestalo, neochota o tom mluvit a vyhýbání se bolelo stejně jako urážky. Možná i víc. Pokoušel se s nimi mluvit, ale neposlouchali. A když poslouchali, nechápali. Jednou při obědě podával Ronovi mísu se sirupovými košíčky. Letmo se dotkli prsty a Ron okamžitě ucukl. A Harry to pochopil.

Od teď byl pro všechny nakažený, nemocný, zničený, špinavý, špatný, odporný. Jak už bylo řečeno, zrůda. A tak zůstal sám, v hradě plném lidí.

Zlobil se, tak moc. Chtěl křičet a kopat, nadávat a bít. Dívají se na něj s opovržením, ale až půjde do tuhého, budou chtít, aby je zachránil. Ti, co se mu smáli, co ho ponižovali! Na to jim bude dobrý. Ano, Harry Potter se musí postavit Voldemortovi, stát se vrahem, umřít pro lidstvo, ale nesmí milovat. Respektive, nesmí milovat jeho. Není to přirozené, říkali. Jenže Harry nechápal proč. Každý má přece jiný vkus, tak proč on nemohl mít ten svůj? Proč se musel ospravedlňovat za svou volbu, když nikdo jiný nemusel?

Bolelo to. Tak strašně moc. Nedokázal dýchat. Nedokázal myslet. Nedokázal žít. Nedokázal bojovat. Slova jiných se stala jeho slovy. To, co dřív popíral, čemu se mermomocí bránil, se mu dostalo po kůži a on tomu začal věřit.

Harry Potter je zrůda.

Je zrůda, protože miluje.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ElizabethTheThird ElizabethTheThird | 15. května 2016 v 13:02 | Reagovat

Parádní začátek, už se těším na pokračování! :-D
Nezpíjej se do němoty, ať kapitoly přibývají co nejrychleji... Bude i pokračování It started in the shower? ;-)

2 SlashPrincess SlashPrincess | 15. května 2016 v 16:34 | Reagovat

Pokračování nezáleží na mém zpíjení se do němoty, ale na Tyře, je to její povídka, já jí povídku pouze betuju  a vydávám. :)

A pokračování It Started in the Shower bude, ale určitě ne dřív než příští měsíc kvůli zkouškovému, ale slibuju, že bude, už mám přeložený kus další kapitoly. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama