Básně

S důvěrou v nedůvěře

8. července 2015 v 16:21 | SlashPrincess
Hmm, řekněte mi, jak to dělám... Pořád nacházím staré střípky z minulosti, nikdy mi to nedá, abych je nezveřejnila.

Podle wordu leden 2012, ale myslím, že bude starší, vždycky mám zpoždění, když to přepisuju z papírů.

Nikdy neříkej nikdy
a nikdy je nenech vidět tvé slzy,
protože je to baví
a nikdy je to neomrzí.

Co cítíš?

14. února 2015 v 18:09 | SlashPrincess
A dnes ještě potřetí. Teď je to pro změnu "báseň" (záměrně v uvozovkách), která vznikla na podzim minulého roku. Postupem času zjišťuju, že ty své malé pohnutky vždycky musím nechat nějakou dobu uležet a zapomenout na všechno, co se dělo, když jsem je zpracovávala do slov.

Žádné vysvětlování jako minule... Jak je řečeno, jsou to ty věci, co jsou v hloubce, opravdu až na dně, věřím, že si v tomhle kousky každý najde své.

Tělo.
Z masa a kostí.
Leží před tebou.
Jako mrtvola.
Jsme tak prostí,
lámeš se v kolenou,
křičíš a proklínáš.

Mám za mřížemi noční můry

19. července 2014 v 1:45 | SlashPrincess
Už zase vydávám za rýmy něco, co se nerýmuje, ono to žádný rým dokonce ani nepotkalo. I když jsem se snažila. Ale já jsem se vlastně nesnažila. Psalo se to samo. A co je zajímavější, psalo se to nadvakrát. A co je ještě zajímavější, psalo se to na počátku a na konci mého momentálního vztahu, který se kvapem blíží.

Kdyby se mě někdo zeptal, o čem tahle věc je, asi bych neodpověděla. Protože je o všem a o ničem. Je o tom, jak se už několik měsíců cítím. Od začátku až do konce vystihuje můj momentální duševní stav, i když jsem ji začala psát, když jsem byla čerstvě zamilovaná. Myslím, že už tohle je náznak toho, že v tom vztahu něco nebylo tak úplně dobře, i když jsem někde uprostřed jsem kdysi dávno byla šťastná.

Zase mám potřebu se vykecávat, to je hrůza. Už se nechci trápit, ale asi jsem fakt masochista.

Se srdcem na dlani přistoupit k tobě
je těžší, než se zdá být.
Tak se nezlob, že to neumím,
mám za mřížemi noční můry.

Zoufalé lásky

5. ledna 2014 v 23:51
Jedna starší, kterou jsem měla schovanou, nevím proč.. :)

Ty zoufalé lásky,
které jsou kolem nás.
Ty naivní krásky,
co touží a nenachází.

Ta zoufalá srdce,
co hledají sráz,
aby odešla a oddechla si.

Lolita

14. dubna 2012 v 13:25 | SlashPrincess
Kdybyste jenom věděli, jak moc mě bolelo srdce, když jsem to dávala na papír...

Nikdy jsem nechtěla lhát,
ale naše životy jsou lží plné.
Nikdy jsem nechtěla lhát.
Ale mně bylo lháno tolikrát.

Písaři, napiš mi

11. prosince 2011 v 11:33 | SlashPrincess
Vlastně ani nemám žádnou úvodní řeč. Dlouho jsem se neozvala, což už není nic neobvyklého. Je to jen pro ten pocit... dlouho jsem se necítila takhle, vlastně nikdy, uvidíte.


Písaři, napiš mi
ze střípků pohádku.
Ze střípků příběhy,
na tisísích řádků.
Když mráz si maluje
z nudy na oknech,
piš, prosím, cokoliv,
o lesích, o obrech.

Hajej, dadej

3. října 2011 v 19:08 | SlashPrincess
Pamatuju si, že jsem to psala, když jsem byla hrozně naštvaná a zklamaná. Word říká, že to bylo 26. května a teprve dneska jsem našla odvahu to zveřejnit.


Pár tahů stačí,

aby svět zrůžověl,

tvé slzy smáčí.

Ne, slzy jsou pryč,

to svět je chtěl.

Vím

8. července 2011 v 15:30 | SlashPrincess
Zdravím zase po dlouhé době. :) Myslím, že už ani nemám koho, ale spíš tak ze slušnosti. :D

Včera jsem měla divný den, takže jsem psala... a tady to máte. :)


Asi už nejsem moc svatá,
I když jsem ještě mohla být.
A už vůbec nejsem tak plachá,
kdy se to stalo vědět smím?

Tu nevinnou tvář tehdy ztrhaly vrásky.
Neznala jsem ji, nešlo to.
A pak... svět ji vzal, nezbylo lásky,
krůpěje stříbra, moc vysoký schod.

Nechápeš

22. března 2011 v 21:17 | SlashPrincess
No páni... po jak dlouhé době aktualizuju? Stydim se. :) Vlastně vůbec nepíšu, občas mám nápad, ale chuť psát nikde. Nejspíš tvůrčí krize lenocha. Naproti tomu včera... Vodárka je skvělý způsob, jak něco napsat, i když zase to nepochopitelné cosi.

Poslední dobou se cítím mnohem líp než kdy dřív, ale pořád ne tak skvěle, jak bych si představovala. Lidi si ubližují pořád, pořád jsem stejná vrba, pořád jsem stejně přecitlivělá a introvertní... a proto vzniklo tohle. Protože o něm mluvím jen tehdy, když je to špatné. A ještě vůbec ne tak, jak se doopravdy cítím.

Snažil ses, ale nikdy jsi mi nerozuměl...

Zabít pro lásku

26. prosince 2010 v 19:01 | SlashPrincess
Múza mě nakopla a je mi krásně. :) Je to sice krátké, ale o to... no, je to prostě taková trochu srdcovka. :D Být si jen tak, cítit se nezávisle... :)
 
 

Reklama